Poslední týden v Mexiku
byl hodně nabitý, s třemi nočními přesuny autobusem (z Meridy
do Palenque, ze San Cristobalu do Oaxacy a z Oaxacy do Mexico City).
V Meridě jsme narazili na Albana a Almandine z Paříže, kteří s
náma bydleli v hostelu ve Valladolid. Tentokrát jsme je ale
(bohužel pro nás...) potkali ne v hostelu ale na náměstí. Na
druhý den jsme se společně vydali k ruinám v Uxmalu. Nádhera, a
navíc jen asi s pětiprocentím podílem turistů ve srovnání s
Chichén Itzá. Zpátky v Meridě jsme si ještě společně zašli
na jídlo a pak už se naše cesty definitivně rozešly. Oni zůstali
ještě jeden den v Meridě a my jsme večer nasedli do autobusu do
Palenque. V Palenque jsme dorazili kolem sedmi ráno. Hned nám
několik „chekrů“ nabídlo zájezd k ruinám a pak stejným
busem rovnou do San Christobalu, s dvěma zastávkama u dvou
vodopádů. Dlouho jsme rozmýšleli (protože jsme se ten den
odpoledne chtěli přesunout do San Cristobalu), ale nakonec jsme se
rozhodli navštívit ruiny individuálně a do SC vzít veřejný
autobus. A hned jsme měli z našeho rozhodnutí radost, celý den
pohoda a žádné nervy s průvodcem :)
V ruinách jsme to
prolezli od A a Bernie až do Z (já jsem některé chrámy již
vynechávala a odpočívala ve stínu čtením knížky...:). Na
závěr jsme byli v muzeu, kde mají úžasné mayjské sochy a
sošky, masky a sloupy s hyeroglyfy a jeden obrovský kamenný
sarkofág, super zdobený rytinami. Zpátky ve městě jsme si dali
rychlý oběd a nasedli do autobusu do San Cristobalu. V autobuse
hned za náma seděla skupinka čtyř lidí z Prahy. Ale prý to
včera přehnali s tequilou, tak s nima nebyla moc řeč. V San
Cristobalu jsme se ubytovali v poklidném hostelu a zašli si na
super zdravé organické Quesadillas (tortily různě plněné). Pak
jsme si dali na terase v hostelu pivo a šli spát. Ráno jsme si
zašli na trh pro snídani: pět malých avokád (ta chuť!!!),
limety, bílý chleba a dvě žlutá manga (mmm!!!), v hostelu na
terase jsme to všechno snědli :) Pak jsme si šli prohlídnout
město a taky jsme byli v muzeu mayjské medicíny, kde jsem si mimo
jiné koupila šampón (a od té doby mám mastnou hlavu stejně jako
místní indiánky :)) Večer jsme jeli nočním autobusem dál do
Oaxacy, kam jsme dorazili brzo ráno a chvíli nám trvalo, než jsme
našli nějaký hostel. Nakonec jsme našli jeden fajný a šli do
města. Večer jsme celkem náhodou narazili na živou hudbu v jednom
lokále na náměstí, navíc měli točené pivo, ale to hlavní:
hrálo se na marimbu! (plus bicí a bas kytara). Čtyři týpci u
marimby, většinou se dvěma paličkami v jedné ruce a to co
předváděli... doslova nám spadla čelist.
Další den jsme jeli
autobusem za město k místním slavným ruinám (ale za boha si
nemůžu vzpomenout na jméno, prostě už těch ruin bylo trošku
moc... :). Zpátky ve městě jsme si dali oběd (Bernie si dal kuře
s ostrou intenzivní čokoládovou omáčkou – viz foto) a pak už
jsme jen zevlovali v hostelu a čekali na noční autobus do Mexico
City.
Druhý den ráno jsme
tedy dorazili do Mexico City, hodili batohy do hostelu, kde nám
dokonce dali snídani, a pak jsme vyrazili k muzeu, resp. Rodného
domu Fridy Kahlo, nejdřív metrem (které je mimojiné snad
nejlevnější na světě, stojí jen 3 pesa, ca. ...Kč), pak pěšky
a jelikož pršelo, tak jsme si koupili deštník. V muzeu se nám
moc líbilo, až na fakt, že většina obrazů slavné malířky je
vystavena někde jinde). Odpoledne jsme byli celkem unavení, tak
jsme nic nepodnikali (navíc stejně furt lilo). Druhý den jsme jeli
k slavnému Teotihuacán, veřejnou dopravou. Dorazili jsme kolem půl
jedenácté a bohužel zjistili, že památka je doslova zatopena
davy turistů (co jsme chtěli v neděli, kdy Mexičané mají vstup
zdarma...). Abychom se dostali na chrám slunce, tak jsme museli
skoro hodinu stát ve frontě. Ruiny samotné ale super! Večer jsme
si pak zašli na poslední mexickou večeři a dvě korony s
limetou... ráno na druhý den jsme už měli let do Los Angeles.
Tak to bylo Mexiko a
střední Amerika... a taky ta jižní, protože ta severní, ve
které jsme teď je úplně ale úúúplně jiná. Doufali jsme v
minimální kulturní šok, ale dostavil se a zabylo smutno po jihu a
latině... ale dost naříkání, cesta pokračuje dál, a to ve
znamení národních parků na jihozápadě USA, kde krajina je
naprosto totálně dechberoucí! Ale o tom až příště, notebooku došla šťáva.
No comments:
Post a Comment