Bariloche - Valparaiso - Santiago - Salta (cesky)

Bariloche 29.4., Osorno 30.4.

(Artyoma jsme potkali o pár hodin později na jedné benzínce, vedle které se zrovna chystal rozbít svůj bivak :) My jsme pokračovali dál autobusem, noc v něm byla strašná, málo místa, přetopený vydýchaný vzduch... takže když jsme v Bariloche v sedm ráno dorazili do hostelu, šli jsme se nejdřív na tři hodiny dospat. Pak jsme si dali snídani v jedné úžasné cukrárně (v Bariloche jich je plno, které si vaří vlastní čokoládu) a pak jsme se jeli podívat na hlavní atrakci města, na jeden strmý kopec, ze kterého je pěkný výhled do okolí. Bariloche je jinak největší lyž. středisko a turist. destinace Argentiny. Krajina kolem nám připomínala Korutany – samé kopce a jezera, moc pěkné, ovšem my jsme byli zhýčkaní úžasnými horami v Patagonii, se kterými se to nedá srovnat... :) Pak jsme si jeli koupit lístek dál do Chile – Puerto Montt, a večer jsme zevlovali v hostelu a pili domácí pivo. Druhý den cesta do Puerto Montt, kde po pár hodin jízdy zjistíme, že jestli chceme do Valparaísa, tak je lepší vystoupit už v Osornu (ca. dvě hod. před plánovaným Puerto Montt). Na nádraží v Osornu dorazíme kolem dvanácti a kupujem lístek na noční autobus do Valparaísa, tentokrát s pohodlnou postelí (jsme opět v Chile, kde autobus stojí mnohem míň než v Argentině, tak si dopřáváme luxus :). Odpoledne trávíme tedy v Osornu, které, jak později zjišťujem, vůbec není takový zapadákov, jak se na první pohled zdá. V místním muzeu mají vystavenou mumii ženy z pouště Atacamy, wow. Jinak se potulujem po obchodech atd. Navečer dorazíme na nádraží a zjišťujem, že se o víkendu v Chile posunul čas (naštěstí pro nás dozadu) a autobus jede až o hodinu později, takže si dáváme druhé pivo v nádr. restauraci, po němž se nám v autobuse dobře spí :)

Valparaíso 1.5.-3.5.

Dorazíme ráno a hned je vidět, že je prvního máje (v ulicích prázdno, obchody zavřené, jen na náměstích menší shluky a demonstrace). V hostelu (který se jmenuje „doma u gaunera“ a vlastní ho jeden divoký týpek z Francie) si dáme sprchu a jdem se jen tak potulovat po ulicích, čili prohlížet si Valparaíso doporučeným způsobem. Město velice malebné se rozprostírá na něco přes 40ti strmých kopcích, na které částečně vedou eskalátory, domy jsou barevné, místy polorozbořené, všude samé grafiti a jiné pouliční umění a taky psi. Dole na pobřeží je velký přístav. Mimochodem bylo ve Valparaísu ca. před měsícem zemětřesení o síle skoro 7 st., o kterém nadšeně vypráví lidi v hostelech po celém Chile, kteří byli u toho. Na městě to ale není poznat (domy jsou prý postaveny dostatečně kvalitně), až na pár trhlin ve fasádách a na jednu ulici, která je od té doby uzavřená. Mimo jiné se jdem podívat na dům Pabla Nerudy, významného chilského spisovatele a nadšeného sběratele (a já si říkám, odkaď má tak pěkné české jméno...). Druhý den odpoledne se účastníme tříhodinové prohlídky města „tour for tips“, která je postavená na dobrovolně vysokém dýšku průvodci na konci prohlídky. Náš průvodce Matt (z USA, který je ve Valpu teprv čtyři měsíce) byl velmi akční a zábavný a celá tour byla super, s pisco sour (chilský (jelikož jsme v Chile...) koktejl z alkoholu z vína, citronové šťávy a šlehaného bílku) na konec. Večer trávíme návštěvou pár místních hospod a ochutnávkou piv (vůbec né špatných), v tom posledním hraje kluk na kytaru, a poté, co to zabalí, to balíme taky a jdem spát. Druhý den se opět procházíme, zajdem k nově postavenému kult. centru, s výstavní síní, a i jinak zavítáme do pár galerií, kterých je ve městě požehnaně. Dáme si super oběd v jedné kavárně a trolejbusem se dopravíme na nádraží a jedem do Santiaga. Ani ne za dvě hoďky jsme tam a chvíli nám trvá, než najdem nějaký hostel.

Santiago de Chile 4.-6.5.

Dopoledne jdem na ovoc.a zelen.trh nedaleko našeho hostelu. Nadšení z té krásné a levné zeleniny kupujem kvanta vitamínů a pak v hostelu hned vydatně svačíme. Odpoledne se účastníme prohlídky města s průvodcem Felipem (stejný princip jako ve Valparaísu). Felipo je drsný vyprávěč, který když vypráví o historii země, brutalitě Španělů i domorodců nebo politickém vývoji z min. století, tak nám naskakuje husí kůže :) Po prohlídce jsme se nadlábli v tradiční chilské restauraci. Druhý den snídaně, a hned do města, nejdřív k vile Pabla Nerudy (kde se dozvíme, že jméno Neruda spisovatel převzal od Jana Nerudy). Pak jsme lanovkou vyjeli na horu XXX se sochou Marie a pěkným výhledem na město a okolní hory. Dali jsme si empanady a tradiční nápoj ze sladké vody (asi s medem), pšeničnými zrny a sušenými meruňkami na dně, celkem dobré. Odpoledne jsem strávila v hostelu (náhlá potřeba pauzy od všech těch prohlídek měst!:) a navíc mi bylo špatně, asi z jedné empanady, ve které byla v podstatě jen cibule...), a tak jsem propásla muzeum moderního umění, rybí trh s vyhlášenou rybí polévkou a ještě jeden pěkný kopec ve městě, což byl program Bernieho. Večer jsme šli do McDonaldu, potřebovala jsem na můj žaludek nějaké jejich menu. I když to zní ujetě, často mi to na cestách pomůže :) A taky že jo.

Mendoza – Salta 7.-8.5.

Druhý den jsme v deset nasedli do autobusu do Mendozy. Cesta ze Santiaga do Mendozy trvá ca 7 hodin a vede přes Andy, průsmyky částečně přes 3000 m.n.m., úžasná krajina kolem, proti náhlému výškovému rozdílu jsme popíjeli maté. V Mendoze jsme měli jen necelé tři hodiny čas, než nám jel noční autobus do Salty. Nejdřív jsme chtěli narychlo do centra, ale úschova batohů by nás vyšla na 30 pesos, což se nám zdálo na tak krátkou dobu moc (ca 6 €), tak jsme nakonec sedli do nádražní kavárny a hráli karty. Autobus do Salty byl celkem pohodlný, dokonce s teplou večeří a vínem ... (nejhorší na autobusech v Argentině jsou ty stupidní americké filmy! :) V Saltě jsme byli na druhý den před druhou odpoledne. Zbytek dne jsme zevlovali v hostelu (což děláme doposud... :) Za chvíli se chystáme jít si koupit lístek na autobus na zítra do hraničního města s Bolívií a podívat se do jednoho muzea na mumie třech dětí Inků nalezených v devadesátých letech na vrcholu jedné sopky nedaleko Salty. Večer asi zajdem na poslední argentinský steak (a taky že jó! :).

Tak to bychom měli ty vyspělejší a bohatší země Jižní Ameriky. Od zítřka to bude asi trochu změna, ale už se moc těšíme, nejdřív na Altiplano vysoko v horách Bolívie, pak v Peru, potom na Ekvádor a Columbii! :)