Peru: Puno – Cusco – Nasca

Město Puno samotné nás moc nenadchlo, všude polorozestavěné domy (později jsme zjistili, že to je problém v celém Peru; údajně kvůli vysokým daním lidé nechávají své domy nedokončené) a jedna ulice pro turisty se suvenýry a předraženými restauracemi. Puno ovšem leží u jezera Titicaca a nedaleko od něj se nacházejí tzv. plovoucí ostrovy, které plovou na kvádrech z kořenů rákosí, a na kterých je všechno z rákosí: domy, nábytek atd. Celkem jich je asi 70, (na jednom žije kolem 20ti lidí), my jsme navštívili pouze jeden, kde nám místní pěkně organizovaně avšak mírně nuceně předvedli, jak žijou. Zajímavé životní prostředí a podmínky, jinak ale tak trochu divadlo. To jsme však netušili, co nás čeká dál. Po jednom plovoucím jsme navštívili ještě jeden již neplovoucí ostrov, na kterém žijí Quechua lidé, a ke kterému jsme se plavili přes dvě hodiny. Na ostrově, kromě pár nachystaných domorodců v krojích a dalších asi deseti skupinek turistů nebylo vůbec nic zajímavého, natož ohlašovaný velký sobotní trh. Dostali jsme předražený oběd, ke kterému nám domorodci zatancovali :) Náš průvodce s náma celou dobu jednal jako s dětmi v mateřské školce, naší skupině dal jméno „Jumbo“ (kterým se teď s Berniem vzájemně strašíme :), všechno raději třikrát zopakoval, nejdřív ve španělštině, pak v angličtině (typu Nezapomeňte se natřít slunečním krémem. A proč je důležité natřít se slunečním krémem? Protože slunce je zde na jezeře Titicaca ostré.). Z ostrova jsme viděli náměstí, pár domů a místní školu, wow :) K tomu jsme navíc na lodi zjistili, že jsme našemu „zprostředkovateli“ Edgarovi (,který se nás „ujal“ hned v autobuse z Bolívie) za výlet zaplatili o třetinu víc, než ostatní... no měli jsme dost. Druhý den ráno před odjezdem do Cusca jsme ho ale potkali na autobusovém nádraží, tak jsme mu to nandali ... :))

Cestou z Puna do Cusca jsme navštívili pár zajímavých míst (ruiny v Pukaře, nějaké kostely a mumie s deformovanými lebkami). V Cuscu se nás hned u autobusu mermomocí chtěl ujat další podobný typu Edgar, že má super hostel, organizuje výlety levně a kamkoliv, a taxík že čeká za rohem. Tak jsme mu řekli, že chceme do jiného hostelu a on, že nás tam sveze, že není problém. Pak teprv zavolal taxíka a samozřejmě nás nechal zavézt k jeho hostelu... expert :) Nakonec jsme ale přistáli tam, kde jsme chtěli – v hostelu Andrea – rodinný provoz, který vede Reonaldo, úžasný týpek, který vám pomůže naplánovat úplně všechno. První den v Cuscu jsme navštívili město samotné, druhý den pak okolní ruiny (celodenní výlet s x kilometry chůze), třetí den jsme už jeli směr Machu Picchu: Ollantatambo. Zde jsme nejdřív opět navštívili pozůstatky inckého chrámu (v okolí Cusca jich je spousta) a odpoledne pak nasedli do super drahého expresu směr Machu Picchu (na Machu Picchu se dá buď dojet vlakem nebo autobusem oklikou, což ve srovnání s lístky za vlak nestojí skoro nic, ale zabere skoro celý den, navíc poslední tři hodiny se musí jít pěšky. Původně jsme měli v plánu variantu autobus+pěší, ale Bernie nebyl úplně fit, tak jsme jeli vlakem). Trasa „Posvátným údolím“ k Machu Picchu, resp. Aqua Calientes (obec pod Machu Picchu) nádhera! V Aqua Calientes jsme se ubytovali v hostelu a vyrazili do místních termálů. Po cestě tam náhle zhasla všechna světla a trvalo asi půl hodiny, než proud opět naskočil. Takže jsme se převlíkali do plavek po tmě (jeden dobrý hlídač mi nabídnul, že mi posvítí svým mobilem :) Z bazénu pod širým nebem jsme pak aspoň měli pěkný výhled na hvězdy.

Druhý den jsme vstávali o půl páté, v hostelu jsme dokonce i v tak brzkou hodinu dostali snídani, a pak už jsme fičeli na autobus, který nás zavezl k Machu Picchu. Kolem šesti jsme byli na místě, všude už plno turistů čekajících, až je vpustí ke slavným ruinám. Machu Picchu je nádhera! Ve skutečnosti to celé vypadá mnohem šíleněji než na fotkách, fakt krása, hlavně to prostředí, ale i samotné ruiny, prostě wow! :) Strávili jsme tam celý den až do zavírací doby v pět odpoledne. V poledne jsme vyšli na Cerro Machu Picchu (náhradní program k Huayana Picchu – ta slavná špičatá hora, na které je taky chrám, na kterou je ale limitován počet turistů na 200 za den a na nás už bohužel nezbyly lístky). Z Cerro M.P. je ale taky nádherný výhled. Večer jsme byli unavení jak psi, v půl desáté jsme jeli vlakem z Aqua Calientes zpět do Ollantatambo, kde jsme přespali a na druhý den jeli zpátky do Cusca. Z Cusca jsme pak nočním autobusem jeli do Nascy.

V Nasce jsme nejdřív navštívili hřbitov Nasca kultury v poušti (ca. do roku 800 n.l.). V odkrytých hrobkách posedávají mumie pry s nejdelšími vlasy na světě. Celkem působivé, navíc sem tam leží lidské kosti, zbytky látek nebo prameny vlasů i kolem hrobů na zemi... :) Pak jsme ještě byli v keramické a zlatnické dílně, kde jsme si mimo jiné mohli koupit místní zlaté šperky za hódně levný peníz (jen kdyby to nebyly tak kýčovité kousky... :) Obojí ale bylo dost zajímavé. Druhý den ráno jsme vynechali snídani a jeli taxíkem na místní letiště. Po chvilce čekání jsme společně s třemi dalšími turisty z Kanady nasedli do malého letadla typu Cesna a vyrazili oblítnout slavné Nasca linie a podívat se na ně z výšky. Z letu i linií jsme byli nadšení. Bohužel to rychle uteklo, letí se jen půl hodiny. Pak jsme ještě byli navštívit nedaleké pyramidy v poušti. Odpoledne šel Bernie do muzea, já jsem zevlovala na terase hostelu. Večer jsme hráli karty a kostky s jedním párečkem ze Švýcarska. A teď sedíme v autobuse a šinem si to po Panamericaně po pobřeží směr Lima.