Právě sedíme v autě
spolu se Sabine a Rayenem, našimi kamarády z Grazu, na cestě do
Colville (Washington State). Vyzvedli nás v Seattlu, kde jsme
strávili poslední tři dny a v Colville (na „divokém západě“...
:) s nima strávíme necelý týden. Máme opět v plánu trochu
zrelaxovat a snad zbude i čas na dopsání blogu (ha ha :). Arches
(u kterých jsem skončila naposled) už jsou čtyři týdny
zpátky... ten čas letí!
Arches se nám moc
líbily! Bohužel jsme neměli čas obejít je všechny, aspoň ale
máme důvod se sem vrátit :) Po nich následovaly další nádhery:
Canyonlands, Monument Valley, Antelope Canyons, Grand Canyon (viz
fotky, které snad trochu „povypráví za mne“ :) a příjezd do
Sedony, kde jsme navštívili Waltera, známého od Sylvie a Bernieho
rodičů. Strávili jsme u něho celý víkend, trochu si odpočinuli,
podívali se po okolí, navštívili jeho souseda Dona (který má v
obýváku juke box! :), grilovali, v televizi se podívali na
zahájení olympiády, byli si zaplavat... prostě pohoda. Poté
následovala cesta zpět do Laguna Beach, kde jsme strávili dalších
pár dnů, organizováním naší cesty dál a taky jsme se byli
podívat do Los Angeles. Sylvia se o nás moc dobře starala a taky
nám na závěr nabalila obrovskou svačinu na cestu.
V neděli (5.8.) ráno
jsme jeli vyzvednout auto, které jsme si pronajali na dalších osm
dní. Nejdřív nám byl nabídnutý Mustang, tak jsme trochu
zaváhali, ale nakonec přece jen vzali pětidvéřový Chevrolet,
jednak kvůli našim věcem, které se v něm dají mnohem pohodlněji
uskladnit a taky kvůli spotřebě (ale bylo by to super vozit se po
Kalifornii v Mustangu! :) Rozloučili jsme se se Sylvií a vydali se
směrem L.A. a pak na Highway n.1 po pobřeží. Náš plán první
den byl dojet do Big Sur, kde jsme chtěli přenocovat. Podle našeho
průvodce „Camping in California“ jsme nakonec dokonce našli
Kemp ve kterém jsme chtěli přenocovat. U vjezdu nikdo nebyl, tak
jsme se „ubytovali“ sami a peníze vhodili v obálce do
připravené schránky. Kromě nás bylo v kempu dalších asi deset
lidí. Rychle jsme postavili stan (koupený v hypermarketu Walmart za
40 dolarů) a šli se projít k pobřeží, kde jsme stihli i
nádherný západ slunce. Po setmění se celkem dost ochladilo, tak
jsme si ještě na našem novém vařiči v novém ešusu (všechno z
Walmartu) uvařili čínskou polívku. Pak jsme chvíli pozorovali
hvězdy a šli spát. Druhý den jsme všechno sbalili a vydali se po
Highway n.1 dál směrem do Monterey, kde jsme si projeli jeden
malebný poloostrůvek (na kterém byla max. povolená rychlost 20
mílí za hodinu, tak jsem si troufla po asi čtyřech letech sednout
za volant! :) Pak jsme jeli dál už směrem Yosemite, cestou jsme
ještě nakoupili pár potravin a navečer jsme skončili nedaleko
vjezdu do národního parku u jezera Bas Lake. Měli jsme štěstí,
protože na nás zbylo jedno z posledních míst v kempu. Tak jsme
opět rychle postavili stan a šli ještě skočit do vody. Druhý
den jsme vstali brzo ráno, abychom do nár. parku Yosemite dorazili
co nejdříve (kempy se tam plní hodně rychle). Zaplatili jsme
vstup a jeli se informovat o volných místech v kempech. Chtěli
jsme jet přímo do slavného Kempu č.4, ale paní na stanici nám
sdělila, že ten už je pro dnešek bohužel plný. Tak jsme nakonec
skončili v Bridaveil Kempu nedaleko Glacier point, který jsme pak
hned ten den navštívili a taky obešli pár dalších vyhlídek,
což byla absolutní nádhera! Druhý den jsme si přivstali, abychom
stihli místo v Kempu 4. Předtím jsme ale ještě rychle navštívili
místo s obřími sekvojemi, taky super! U kempu 4. jsme si pak
vystáli řadu, což trvalo asi dvě hodiny. (Kemp 4 je skoro
kultovní kemp v údolí Yosemite, kde mimo jiné stanují všichni
horolezci, kteří se chystají na El Capitan). Po postavení stanu a
čínské polívce jsme se šli vykoupat do řeky. Tam jsme potkali
skupinku lidí z Oaklandu, kteří ve vodě popíjeli pivo, tak jsme
se s nima dali trochu do řeči. Potom jsme jeli autem do Curry
Village dál v údolí, kde jsem investovala 5 dolarů za sprchu (po
čtyřech dnech..), Bernie to nechal dál na koupání v řece :) Pak
jsme si dali jídlo v jednom velkém bufetu a večer strávili u ohně
s dalšími lidmi v kempu. Druhý den ráno jsme se vydali nejdřív
k jedné vyhlídce přímo nad kempem a potom k jednomu vodopádu. Po
cestě k vodopádu jsme se ještě chtěli zajít podívat na
horolezce ke stěně El Capitanu, ale najednou nám cestu překřížil
malý medvěd, tak jsme si ho nejdřív vyfotili a pak se ho snažili
zahnat, jelikož si to očividně šinul k nedaleko zaparkovaným
autům. Stačilo na něho upozornit skupinku poblíž postávajících
Francouzů, kteří nám svým nadšením a cvakáním fotoaparátů
k jeho zahnání pomohli. U vodopádu jsme se po kamenech doslova
vyškrábali až k nejvyše položenému jezírku, což se ale
vyplatilo. Nádherné místo skoro bez lidí, voda sice ledová, ale
i tak jsme do ní skočili. Večer následovala opět pohoda v kempu
– vaření večeře, klábosení se sousedy u ohně ... kterou
později ovšem několikrát narušili volně se mezi stany
procházející dospělí medvědi, celkem zážitek. Když jsme
slyšeli lidi volat něco ve smyslu „pozor medvědi“ poprvé, tak
jsme si mysleli, že to jsou místní rangeři, kteří nás chtějí
jenom postrašit, aby lidi zamykání potravin do k tomu určených
boxů brali vážně. Zanedlouho nato ale jeden medvěd prošel přímo
kolem našeho stanu, a pak jsme viděli ještě další dva, úůů
to bylo vzrůšo :)) My jsme samozřejmě měli všechny věci na
svém místě, takže jsme pak šli celkem v klidu spát. Náš
soused musel ale chudák před stanem (kde spala jeho přítelkyně)
držet stráž... :)
Druhý den jsme sbalili
stan, rozloučili se s kempem a celými krásnými Yosemit-y a vydali
se přes Tioga průsmyk směrem k Mono Lake – naší další
zastávce. Po cestě jsme ještě párkrát zastavili a pokochali se
panoramaty a taky jsme se vykoupali v jezeře Tenaya. Ubytovali jsme
se v městečku u Mono Lake, resp. postavili stan v kempu a jeli hned
k jezeru, u kterého byla hlavně navečer úžasná atmosféra. Mimo
jiné jsme se v něm taky vykoupali – voda obsahuje velké množství
soli a dalších minerálů, takže pěkně nadnášela, jinak v ní
taky plavala hromada miniaturních ústřic. Večer jsme si v kempu
uvařili polívku z konzervy, dali si pivo a šli spát. Druhý den
jsme se sbalili a vyrazili ještě k jednomu místu u jezera, k tzv.
„černému bodu“, ke kterému se muselo jít skoro hodinu pěšky
po celkem rozžhaveném písku. Já jsem se po pár minutách otočila
a šla zpět k autu, Bernie pokračoval dál a byl z toho černého
bodu (víceméně kopec vulkanického původu) a obrovských trhlin,
které tam našel, celkem nadšený. Pak jsme jeli dál do městečka
Bodies (nebo tak nějak), které bylo opuštěno někdy ve
čtyřicátých letech minulého století, a dneska je z něho
skanzen. Celkem pěkné a zajímavé, moc dlouho jsme se ale
nezdrželi, protože jsme spěchali dál. Z městečka zpět k
dálnici jsem si opět troufla za volant. Dál jsme ten den jeli
krásnou horskou cestou č. 4 a v podvečer se ubytovali v kempu
nedaleko parku s obřími sekvojemi, který jsme navštívili druhý
den ráno. Ve vzduchu tam byl intenzívně cítit kouř, údajně
někde hořel les. Po návštěvě sekvojí nás čekal víceméně
přímý přesun do San Fransisca. Poslední kus cesty jsme jeli opět
po pobřeží a do města se pak dostali přes slavný most Golden
Gate. Na poslední chvíli jsme pak přímo v centru stihli vrátit
auto a vydali se s celou naší bagáží metro-vlakem do Berkeley,
kde jsme měli spát u Mary, kamarádky jedné holky, kterou jsme
potkali v Bolívii. Tak skončil super úžasný týden kempování a
následovala prozměnu fáze městská: San Fransisco, Portland a
Seattle, ale o tom až příště.
